NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 4146/2015-252

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce Ing. Vladimíra Mičkala, narozeného 9. 4. 1951, bytem v Plzni, Alej Svobody 882/60, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 7 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 406/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č. j. 17 Co 177/2015-235, takto:

Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2015, č. j. 17 Co 177/2015-235, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 3. 2015, č. j. 42 C 406/2009-229, jímž byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Žalobce proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal dovolání, přičemž ani při podání tohoto dovolání nebyl zastoupen, a ani nedoložil, že sám má odpovídající vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 16. 7. 2015, č. j. 42 C 406/2009-240, žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č. j. 17 Co 177/2015-235 s tím, že nebude-li do 5 dnů ode dne doručení usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání a Nejvyšší soud dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, toto dovolací řízení zastaví; dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že zde jsou splněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů žalobci pro uvedené dovolací řízení, tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Žalobce uvedené výzvě nevyhověl, avšak v podání, jež bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručeno dne 9. 8. 2015 a jímž dovolatel nahrazuje své blanketní dovolání ze dne 30. 6. 2015, požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). Zřejmá bezúspěšnost uplatňování práva není dána pouze v případě, kdy žalovanému nároku nelze vůbec vyhovět, ale i tehdy, je-li zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem, tj. tím, čeho se žalobce žalobou domáhá. Jinými slovy řečeno, o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva se jedná, je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013).

V daném případě sleduje dovolatel ve svém důsledku zajistit si osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení, jehož předmětem by z jeho strany bylo zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když se žalobce domáhá nároků zcela nereálných, konkrétně požaduje částku 7 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou 7 dny vyšetřování ve zdravotnickém zařízení nařízeného soudem dle § 187 odst. 3 o. s. ř. ve znění zákona č. 205/2005 Sb. Byť by soudy akceptovaly veškerá tvrzení, jež žalobce v žalobě uvedl (včetně žalobcova tvrzení, že nucený pobyt ve zdravotnickém zařízení působí vyšší újmu než vykonaný trest odnětí svobody či vykonaná vazba), bylo by možno uvažovat o náhradě nemajetkové újmy v řádu jednotek promile žalované částky. Nejvyšší soud zde připomíná, že v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, uveřejněný pod číslem 52/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že za jeden den trvání vazby orientačně považuje za adekvátní odškodnění v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč. Žalobce během dosavadního průběhu řízení netvrdil takové okolnosti, jež by dovolovaly soudům byť uvažovat o vícenásobném zvyšování uvedené denní částky odškodnění. Ze shora uvedených skutečností plyne, že žalobcův požadavek je zjevně nadhodnocen, přičemž byla-li by žalována reálně v úvahu připadající částka, nebyla by dosažena zákonem stanovená výše peněžitého plnění, pro niž je dovolání přípustné dle § 238 odst. 1 písm. d) z. č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Z obsahu spisu je též zjevné, že dovolatelova podání v průběhu řízení ztrácí věcnou souvislost s žalobním požadavkem, přičemž dovolatel dále jen stupňuje svá invektiva směřovaná vůči žalované a dalším osobám (zejména soudcům) a vznáší nové a zcela nereálné požadavky (např. požadavek na dočasné snížení platu předsedkyně senátu odvolacího soudu

na úroveň důchodu žalobce). V neposlední řadě nelze přehlédnout, že dovolatel ve svém dovolání ze dne 9. 8. 2015 uvádí, že žadá o přidělení advokáta pro víceméně formální dovolání, protože před podáním Ústavní stížnosti musí vyčerpat všechny opravné prostředky. Bylo by zjevně zbytečným vynakládat prostředky státu na to, aby bylo zajištěno povinné zastoupení dovolatele (lhostejno, zda nemajetného) na pouhé formální vyčerpávání opravných prostředků.

S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší soud v daném případě k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.

V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele dle ust. § 241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ust. § 24 1 b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 10. 2015

JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Žlůvová