Žaloba
(1) 19C41/2013 Z130305
xxxxxx
Krajskému
soudu v Plzni
Žalobce : Ing.Vladimír
Mičkal
alej Svobody 882/60 323 00 Plzeň
Advokát : Kreysa
Žalovaný : Miroslava Vejvodová
Karlova 29 Plzeň
Soudkyně : Ondruszová
o
odškodnění za pomluvu ve výši 50000Kč
podle §13(1) z.40/1964 Sb. na ochranu osobnosti.
(žaloba je
multimediální a visí na inetu)
Obsah:
xxxxxx
I. Skutkový
stav
II.
Meritum
III.
Náklady
IV. Petit
V. Přílohy
VI. Legislativa
I.(stav)
Žalovaná novinářka
Vejvodová napsala do Černé kroniky článek
což podle Rozsudku
19C43/2010-144 KS závislé soudkyně Ondruzsové
psychiatrička
Škopková neřekla. Někdo tuto pomluvu
ale spáchat musel.
Když ji nespáchala
znalkyně tak ji musela spáchat novinářka.
Nikdo tomu sice
nevěří,
neboť novináři mají
svobodu slova a projevu zaručenou,
jejich povoláním či
spíše posláním je,
to co vidí a slyší
napsat do novin,
žalobce osobně s každým
novinářem, kterého potká, na toto téma mluví,
ale to je jedno. U zdejšího soudu má každý tolik práv kolik má
moci.
Žalobci tedy nezbývá,
než vymáhat odškodnění na nevinné novinářce Vejvodové
touto žalobou, která
identická s žalobou 19C43/2010 KS
ve které si znalkyně
a novinářka pouze vyměnili role:
Žalovaná novinářka
tedy zesměšnila a zcela společensky znemožnila žalobce tím,
že napsala do novin
to, co jí znalkyně Škopková neřekla
když v Černé kronice
hned v tučném nadpisu předmětného článku
označila žalovaná
žalobce za pacienta, ze kterého má znalkyně
alias nemocná psychiatrička
strach.
Žalovaná tímto
způsobem veřejně označila žalobce
za narkomana, alkoholika,
recidivistu a blázna, jelikož je všeobecně známo,
že právě tato mnohdy
prominentní prochlastaná klientela
jsou "pacienti"
této pomatené psychiatričky Škopkové.
Žalobce je přitom abstinent,
drog se v životě nikdy ani nedotkl,
nikdy žádný zločin
nespáchal, není blázen, nikomu nikdy neublížil
přesto seděl 3.5
měsíce díky této zaprodané znalkyni za mřížemi a dodnes neví
za co ho
zkorumpovaná státní verbež tímto odnětím svobody potrestala.
Žalobce je i přes
pokročilý věk zatím zdravý jedinec,
který nikdy nebyl,
není a nebude "pacientem" této zkorumpované psychiatričky
trpící stařeckou
demencí, a to ani, kdyby byl na smrt nemocný
a ležel bez ducha někde
na zemi,
raněný díky této osobě
infarktem nebo mrtvicí.
Žalobce v minulosti proti
této psychiatričce Škopkové
již jeden soudní
proces vyhrál.
Novináři si musí dávat
pozor na to,
jestli je náhodou
neklamou uši a oči nebo zkorumpovaná státní verbež.
Žalobce před novinářkou
také neprohlásil, že psychiatrička Škopková
je těžce duševně
nemocná stará zkorumpovaná šílená kráva,
která vězní a týrá nevinné lidi v prostředí
zamořeném TBC a vešmi
za účelem získat sobě nebo jinému majetkový
prospěch,
trpící utkvělými paranoidními představami a
bludy.
protože by mu to
žalovaná v novinách okamžitě otiskla.
Pomluva v novinách se
samozřejmě donesla k dcerám žalobce a k jejich mamince,
na kterých žalobci
velmi záleží, co si o něm myslí,
čímž došlo k těžkému
zásahu do soukromého života žalobce,
neboť jim maminka záhy
nato umřela.
Psychiatrička podle
soudkyně netrpí stařeckou demencí,
doprovázenou neukojitelnou
touhou po penězích,
za kterou by se
nemusel stydět ani Moliérův Harpagon ,
když dokázala pro
peníze uvést v omyl soudního znalce Pořického,
ten uvedl v omyl
soudce Panzerhauera,
ten uvedl v omyl
justičního vraha Šilhavého a ten pak s chutí
odsoudil žalobce
v neveřejném jednání
v jeho nepřítomnosti
k odnětí svobody na
neurčito za mřížemi nápravného ústavu,
ve kterém je
žalovaná osoba zaměstnána ve vysoké vedoucí funkci.
Otázka je, jestli
čistě náhodou nebyli všichni spolu předem domluveni.
Listina Lidských
práv a svobod je pro tyto osoby jen cárem papíru.
Proto soudkyně
uvěřila znalkyni a ne novinářce.
Je nesporné, že k
zásahu do práv žalobce na ochranu osobnosti došlo.
Otázkou je, kdo to
byl.
Když to nebyla Škopková,
tak to byla Vejvodová, nemyslíte Ondruzsová?
II.(důvody)
Žalovaná novinářka porušila
zákon 40/1964 Sb.(oz) tím,
že v rozporu s
ustanovení § 11 tohoto zákona
veřejně těžce pomluvila
žalobce a zasáhla tím
do jeho práva na
ochranu jeho osobnosti, jeho dobrého jména,
zejména jeho
občanské cti, jeho lidské a občanské důstojnosti,
jakož i do jeho
soukromí a rodinného života tím,
že označila žalobce v
jejím článku jako pacienta
ze kterého má
psychiatrička strach.
Žalobce přitom
"pacientem" psychiatričky nikdy nebyl,
není a nikdy nebude,
protože není ani narkoman ani alkoholik
ani blázen ani recidivista,
nikomu nikdy
neublížil a ani není zatím jakkoliv nemocný člověk.
Důkazy:
1.Titulek v novinách Plzeňský Deník dne 4.února 2010
2. Výslech novinářky Vejvodové
Karlova 29 Plzeň
3 Výslech svědkyně Škopkové
Ul.E.Beneše 1004 Starý Plzenec
4. Osvědčení o zdravotní způsobilosti II třídy
pro parašutismus
5. Posudek o zdravotní způsobilosti
k držení zbrojního průkazu skupiny E.
Žalobce se domáhá
osvobození od placení soudních poplatků
a přidělení advokáta
Kreysy,
který ho zastupoval
v předchozím řízení 19C43/2010-144 u KS
Znalkyně Škopková
udělala jejím Posudkem ze dne 16.11.2008 (soudu znám)
ze žalobce psance
bez domova a bez majetku.
Důkaz: Výslech
svědků Panzerhauera, Poláka a justičního vraha
Šilhavého
(soudu známé)
IV.(návrh)
Žalobce se domáhá
toho, aby Rozsudek KS obsahoval tyto výroky:
1.Žalovaná žalobce pomluvila v tisku.
2.Žalovaná dostává za povinnost, dát žalobci přiměřené
zadostiučinění tím,
že nechá v novinách
otisknout článek s velkým tučným nápisem
"Mám strach z pacienta neřekla psychatrička" popřípadě
"Nemám strach z pacienta řekla psychatrička" ve kterém bude jasně napsáno
že žalobce nikdy nebyl, není a nebude jejím
pacientem.
3.Žalovaná dostává podle §13 z.40/1964 Sb.(oz) dále za
povinnost
odškodnit
žalobce za újmu způsobenou na jeho občanské cti a pověsti
částkou v přiměřené výši 50000Kč (padesát
tisíc)
4.Žalovaná dostává za povinnost zaplatit žalobci
náklady řízení
ve výši 6000Kč za vykonanou právnickou práci.
V České republice dne
05.03.2013
Vladimír Mičkal ing
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Použité
symboly:
KS Krajský soud v Plzni
Přílohy
Legislativa
xxxxxxxxxxx
40/1964 Sb.(oz)
§ 11
Fyzická osoba má právo na ochranu své
osobnosti,
zejména života a
zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti,
jakož i soukromí,
svého jména a projevů osobní povahy.
§ 13
(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, . . .
aby jí bylo dáno
přiměřené zadostiučinění.