Č.j.: 16 Co 425/2016 – 643

 

                                                                 

 

 

                                                             ČESKÁ REPUBLIKA

 

                                 ROZSUDEK

                       JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

 

 

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu

JUDr. Milana Chmelíčka a soudkyň JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci

žalobce: Ing. Vladimír Mičkal, nar. 9.4.1951, bytem Alej Svobody 882/60, Plzeň, proti

žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16,

Praha 2, zast. Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Rašínovo

nábř. 390/42, Praha 2, o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5.8.2016, č.j. 15 C 151/2012-619,

 

 

                                                                                         t a k t o :

 

                  I.         Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e .

 

                    II.        Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši

                              300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

 

 

                                                                           O d ů v o d n ě n í

 

           Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. zastavil řízení ohledně částky

 14,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2,5 promile denně za každý den prodlení,

 výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 105,782.500,- Kč spolu

 s příslušenstvím za každý den prodlení a výrokem III. uložil žalobci povinnost nahradit

 žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto

 rozsudku.

akto soud rozhodl o návrhu žalobce, který se po žalovaném domáhá náhrady

nemajetkové újmy v celkové výši 124,782.500,- Kč s tím, že u Okresního soudu Plzeň–město

bylo vedeno řízení pod sp.zn. 19 C 28/98 o neplatnost výpovědi z pracovního poměru

 

pokračování                                                            2                                                                  16 Co 425/2016

 

 

a náhradu mzdy. Řízení trvalo přes 14 let, žalobce spor vyhrál. V důsledku nepřiměřené délky

tohoto řízení vznikla žalobci imateriální újma, žalovaný mu za tento nesprávný postup přiznal

částku 132.438,- Kč. Žalobce v žalobě požadoval další částku 14,000.000,- Kč a dále tvrdil,

že v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem se ocitl zcela bez prostředků, strádal

hlady, ztratil osobní svobodu a byla mu způsobena újma ztrátou lidského práva a svobody

účastnit se veřejného zasedání zastupitelstva v Plzni a ztrátou volebního práva v krajských

volbách, nehmotná škoda za policejní brutalitu před a během domovní prohlídky, a to

v celkové výši 110,782.500,- Kč.

 

         Jednalo se v pořadí již o druhý zamítavý rozsudek, když původní rozsudek ze dne

5.12.2014, č.j. 15 C 151/2012-555, byl k odvolání žalobce usnesením Městského soudu

v Praze ze dne 22.4.2015, č.j. 16 Co 67/2015-571, zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu

 řízení. Městský soud v Praze konstatoval, že je dána příčinná souvislost mezi nemateriální

 újmou a nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň – město

 pod sp.zn. 19 C 28/98 a že soud by se měl zabývat tím, zda zadostiučinění poskytnuté

žalovaným je dostatečné, když žalobce požaduje zaplacení další částky 14,000.000,- Kč

a imateriální zadostiučinění žádá navýšit o další částku 110,782.500,- Kč, neboť tato další

nemateriální újma měla dle tvrzení žalobce vzniknout v příčinné souvislosti s nepřiměřeně

dlouhým řízením vedeným pod sp.zn. 19 C 28/98.

 

          V průběhu dalšího řízení před soudem I. stupně vzal žalobce žalobu ohledně částky

14,000.000,- Kč zpět, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Předmětem řízení pak zůstaly

další nároky žalobce, soud I. stupně však neshledal příčinnou souvislost mezi nepřiměřeně

 dlouhým řízením vedeným před Okresním soudem Plzeň – město pod sp.zn. 19 C 28/98

a žalobcem požadovanou imateriální újmou, jež mu měla vzniknout ve výši 6,000.000,- Kč

z důvodu nevyplacené dávky za období od 1.6.1998 do 1.12.1998, neboť nevyplacení této

dávky nemůže mít příčinnou souvislost v nepřiměřené dálce předmětného řízení, které bylo

zahájeno v roce 1998. Stejně tak imateriální újma ve výši 282.500,- Kč, jež představuje ztrátu

osobní svobody od 22.1.2008 na tři hodiny a nemožnost zúčastnit se veřejného zasedání

zastupitelstva není v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou předmětného řízení.

Imateriální újma ve výši 42,000.000,- Kč a 7,000.000,- Kč za zadržení v nápravném ústavu

v Dobřanech a ve výši 10,000.000,- Kč za nemožnost zúčastnit se krajských voleb v období,

kdy byl zadržen v nápravném ústavu v Dobřanech, částka 2,000.000,- Kč utrpěná za policejní

brutalitu a razii během domovní prohlídky dne 9.7.2009 není v příčinné souvislosti

s nepřiměřenou délkou civilního řízení. Jelikož otázka příčinné souvislosti, tj. vztahu mezi

škodnou událostí a vznikem škody, je otázkou skutkovou a žalobce k výzvě soudu nedoplnil

žádné konkrétní skutkové okolnosti, na jejichž základě by mohl soud dospět k příčinné

souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního

řízení a imateriální újmou, která měla žalobci vzniknout, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil §142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve sporu plně

úspěšný a s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. mu přiznal paušální náhradu výdajů za tři úkony

po 300,- Kč.

 

          Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že se nechal zviklat,

aby žalobu vzal částečně zpět, neboť chtěl, aby řízení bylo jednoduché a aby se v něm soudce

neutopil, proto podal odvolání do celého rozsudku. Namítal, že v záhlaví je uvedeno

nesprávné bydliště žalobce a chybí jméno zástupce žalovaného (advokáta) a poukazoval

na písařské chyby v odůvodnění. Dále soudu I. stupně vytýkal, že se prvotně nezabýval tím,

zda žalobci vůbec nějaká škoda vznikla, a že v rozsudku absentuje výrok, že škoda žalobci

vznikla. Příčinná souvislost pak je podmínkou postačující a nikoliv nutnou pro existenci

 

pokračování                                                              3                                                                  16 Co 425/2016

 

škody, a pokud soud dospěl k závěru, že neexistuje příčinná souvislost mezi vznikem

jednotlivých škod a průtahů, měl jako první zkoumat, zda vůbec nějaká škoda vznikla,

a výrok o vzniku škody by neměl v rozsudku chybět. Byl toho názoru, že existuje příčinná

souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou, neboť imateriální újma by mu

nevznikla, nebýt průtahů v pracovním sporu, kdy by byl spor rozhodnut na první stání,

nedošlo by ke škodným událostem popsaným v žalobě. Namítal, že v řízení vedeném před

Okresním soudem Plzeň – město pod sp.zn. 19 C 28/98 došlo k průtahům a že on spor

nakonec vyhrál. Popisoval pak vztahy soudkyně, jež tento spor rozhodovala, a právního

zástupcem, odkazoval i na nesprávné postupy dalších soudkyň, jež rozhodovaly ve věci

zbavení právní subjektivity žalobce. Tím, že soud zastavil řízení, nenapravil křivdu, která mu

vznikla, a nezabýval se doplatkem za průtahy specifikované v bodě II.1.2 žaloby, když

za průtahy ve věci by měl být odškodněn vyšší částkou, než jakou obdržel. Za nesprávný

považoval též výrok o nákladech řízení a své náklady vyčíslil částkou 90.000,- Kč.

Domáhal se toho, aby rozsudek soudu I. stupně obsahoval výroky o tom, že mu tvrzené škody

vznikly v příčinné souvislosti s průtahy. O velikosti škod pak ať rozhodne soud až nakonec.

Navrhoval, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu

řízení, resp. aby věc byla přikázána jinému soudci.

 

          Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně

 řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.), a poté dospěl k závěru,

že odvolací námitky nej sou schopné zvrátit jeho věcnou správnost.

 

          V projednávaném případě se žalobce domáhal imateriální újmy dle zák. č. 82/1998 Sb.

za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené Okresním soudem Plzeň – město pod sp.zn. 19 C 28/98

ve výši 14,000.000,- Kč, když žalovaným mu bylo přiznáno zadostiučinění za toto

nepřiměřeně dlouhé řízení ve výši 132.438,- Kč. Dále požadoval imateriální újmu za škodní

události, jež mu v souvislosti s tímto řízením vznikly a blíže specifikované výše, v celkové

výši 110,782.500,- Kč.

 

          Dle § 13 odst. 1 zák.č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným

úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon

nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu

nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se nesprávný úřední postup rovněž porušení

povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má

ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

 

          Dle § 31 a zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo

nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se dle tohoto zákona též

přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Ustanovení § 13 zák. č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu (jíž se nelze

zprostit) za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Stejně jako v jiných případech

odpovědnosti za škodu, je předpokladem odpovědnosti státu za škodu splnění tří podmínek:

       1)porušení právní povinnosti, popřípadě zákonem kvalifikovaná událost vyvolávající škodu,

        2)existence škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem

        škody. Jestliže některý z těchto tří předpokladů chybí, odpovědnost za škodu nemůže

         vzniknout. Imateriální újma je odškodnitelná, pokud průtahy v řízení či nepřiměřená délka

         řízení byly podstatnou a rozhodující příčinnou vzniku škody. K tomuto závěru však dospět

        nelze.

 

          pokračování                                                                4                                                                  16 Co 425/2016

 

          Soud I. stupně správně zaměřil dokazování na zjištění, zda jsou dány výše uvedené

předpoklady pro přiznání nároku na náhradu škody proti státu, a zcela správně dovodil,

 že v daném případě nejsou naplněny, resp. že v daném případě chybí příčinná souvislost mezi

škodnou událostí a škodou. Lze souhlasit se soudem I. stupně, že otázka příčinné souvislosti

je otázkou skutkovou, neboť objektivní existenci příčinné souvislosti zjišťuje soud vždy

v konkrétních skutkových souvislostech. Pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost

(např. nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozené jsou ve vzájemném

poměru příčiny a následku, jedná se o otázku skutkovou. Pro úspěch ve sporu nestačí pouhá

tvrzení o naplnění příčinné souvislost, nýbrž je třeba je prokázat. V případě neprokázání

 příčinné souvislosti stíhají žalující stranu nepříznivé procesní následky, spočívající v tom,

že žalobě nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp.zn.

25 Cdo 168/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu,

C. H. Beck, pod číslem C 3429, svazek CD-3/2007).

 

          Přes poučení soudu I. stupně žalobce žádná konkrétní tvrzení týkající se příčinné

souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou netvrdil a tím méně prokázal.

Soud I. stupně zcela správně za situace, kdy neshledal příčinnou souvislost mezi nesprávným

úředním postupem a žalobcem tvrzenou újmou, zamítl žalobu, aniž se zabýval tím, zda jsou

splněny další předpoklady náhrady škody dle zák.č. 82/1998 Sb., neboť pro zamítnutí žaloby

stačí, pokud není dán jeden z výše uvedených předpokladů.

 

          Dle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení,

 a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí

návrhu, zastaví.

 

           Protože žalobce vzal žalobu ohledně částky 14,000.000,- Kč s příslušenstvím výslovně

při jednání konaném dne 28.7.2016 zpět (zpětvzetí i písemně potvrdil), soud I. stupně zcela

 správně řízení zastavil.

 

          Zpětvzetí návrhu pak nemůže být účastníkem následně odvoláno, neboť úkon může

být odvolán jen tehdy, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem

 (viz § 41a odst. 4 o.s.ř.). K podání žalobce ze dne 1.8.2016, kterým vzal zpětvzetí návrhu

zpět, proto nelze přihlížet. Soud I. stupně pochybil, pokud v odůvodnění rozsudku se tímto

podáním žalobce nijak nevypořádal. Nicméně toto pochybení nemá vliv na věcnou správnost

výroku pod bodem I.

 

          S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř.

 jako věcně správný potvrdil, včetně správného nákladového výroku.

 

          O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1

za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. a odvolací soud zavázal v odvolacím řízení neúspěšného žalobce

 k náhradě nákladů žalovaného vzniklých účastí u odvolacího jednání ve výši 300,- Kč

(§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR

                         prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení,

                      avšak jen za splnění podmínek dle § 237 o.s.ř., tedy jestliže napadené

                      rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo

                      procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

 

pokračování                                   5                                                              16 Co 425/2016

 

rozhodovaci praxe dovolaciho soudu nebo která v rozhodováni dovolaciho

soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně

anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel musi být zastoupen advokátem.

 

 

                                                                               V Praze dne 17. ledna 2017

 

 

                                                                                                                    JUDr. Milan Chmelíček, v. r.

                                                                                                                             předseda senátu

        Za správnost vyhotoveni:

       Marta Vyhnalová