Mgr. ZDENĚK
HONZÍK
ADVOKÁT
301 00 PLZEŇ, ROOSEVELTOVA ul. č. 16
ČESKÁ REPUBLIKA
tel., fax 377227958, e-mail ak-prochazka@volny.cz
___________________________________________
Ústavní soud České republiky
Joštova ul. č. 8
660 83 B r n o
-------------------
ke sp. zn. III.ÚS 364/13
V právní věci
stěžovatele ing. Vladimír MIČKAL, nar.9.4.1951
bytem Plzeň, Alej Svobody č. 882/60
právně zastoupený
Mgr. Zdeňkem Honzíkem,
advokátem v Plzni, Rooseveltova ul. č. 16
účastník Nejvyšší soud České republiky
se sídlem v Brně, Burešova ul. č. 20
za něhož jedná
předseda senátu JUDr. Stanislav RIZMAN
Krajský soud v Plzni
se sídlem v Plzni, Veleslavínova ul. č. 40
za něhož jedná
předseda senátu JUDr. Pravoslav POLÁK
Okresní soud Plzeň – město
se sídlem v Plzni, Nádražní ul. č. 7
za něhož jedná
samosoudce JUDr. Luboš PATZENHAUER
Ústavní stížnost
--------------------
PĚTKRÁT !
Zvláštní plná moc
- strana druhá -
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Plzni - městě sp. zn. 1 T 149/2010 ze dne 25.10.2011 jsem byl uznán vinným ze spáchání trestného čin nedovoleného ozbrojování dle ustanovení § 185 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti týdnů. Dle ustanovení § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona mi byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 108/2012 ze dne 16.4.2012 bylo mé odvolání jako nedůvodné zamítnuto
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 11 Tdo 1047/2012 ze dne 9. října 2012 bylo mé dovolání odmítnuto.
Důkaz : Spisem OS Plzeň - městosp. zn. 1 T 149/2010
Kopií rozsudku Okresního osudu Plzeň – město sp.zn. 1 T 149/2010
Spisem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 108/2012
Kopií usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 108/2012
Spisem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tdo 1047/2012
Kopií usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tdo 1047/2012
ú s t a v n í s t í ž n o s t
neboť se domnívám, že postupem všech rozhodovacích soudů došlo k porušení práva na spravedlivý proces, kterou odůvodňuji takto :
II.
Rozhodnutí soudu bylo doručeno dnem 21.10.2012, když v termínu uvedeném v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., byla ústavní stížnost doručena k Ústavnímu soudu České republiky a stěžovatel následně požádal advokátní komoru k ustanovení advokáta pro podání této ústavní stížnosti a zastupování před Ústavním soudem České republiky a tak lze důvodně lhůtu šedesáti dnů pro podání ústavní stížnosti, uvedenou ve výše uvedeném ustanovení považovat za dodrženou.
III.
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel shledává z důvodů uvedených v článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když trestní
- strana třetí -
stíhání bylo zahájeno na základě domovní prohlídky v souladu s ustanovením § 82 trestního řádu a při této prohlídce byla nalezena xxxxxxxxxxxxxx zbraň. Všechny soudy pak porušili shora uvedené ustanovení Listiny základních práv a svobod nemožností uplatnit mnou navrhované důkazy a to zcela zásadního charakteru, na rozdíl od státního zastupitelství, jejichž návrhům bylo beze zbytku vyhověno,
Důvodné podezření z přechovávání zbraně vzniklo na základě lékařského posudku, kdy jsem byl shledán neschopen k držbě zbrojního oprávnění pro psychické důvody a tedy fakticky mi byl zbrojní průkaz odebrán a naleznou zbraň jsem tedy nebyl oprávněn držet. Rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu ze dne 12.2.2009 bylo doručeno formou veřejné vyhlášky ze dne 19.3.2010.
Dle policejního orgánu se situace měla odvíjet již od roku 2008, kdy jsem požádal o povolení nákupu xxxxxxx zbraně a dle vyjádření Policie ČR mi při této příležitosti bylo ústně oznámeno, že bylo zahájeno řízení o odnětí zbrojního průkazu. Doporučené zásilky jsem si neměl přebírat a to ani v Psychiatrické léčebně v Dobřanech, kde jsem v uvedenou dobu měl být hospitalizován.
Nejen v průběhu trestního řízení, ale již v předcházející době jsem byl zdravotně vyšetřován na psychiatrickém oddělení PL Dobřany, kde bylo vypracováno odborné vyjádření MUDr. Marií Ježkovou, která shledala můj psychický stav tak narušen, že dle jejího názoru jsem nebyl schopen držení zbrojního průkazu a na základě tohoto stanoviska došlo právě k tomuto správnímu řízení.
Naproti tomuto odbornému vyjádření došlo ze strany lékařů k dalšímu zkoumání duševního stavu a vydání potvrzení ze dne 28.7.2009 lékařkou MUDr. Ludmilou Beranovou se závěrem, že jsem schopen jednak parašutizmu II. třídy a k držení zbrojního průkazu, tedy odborné vyjádření diametrálně odlišné od rozhodnutí prvního vyšetření.
V průběhu doby dokonce došlo k řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům a v tomto případě bylo řízení zastaveno a já tak měl právo držet zbraň dle zákona, ač správní orgán bezdůvodně v tomto případě mému právu zamezil již z předchozí doby vydaným rozhodnutím.
Následně v průběhu trestního řízení došlo k výše uvedeným úkonům a v jejich průběhu k opětovnému zkoumání mého duševního stavu ústavní formou a to znalcem z oboru zdravotnictví, obor psychiatrie MUDr. Jiřím Švarcem Ph.D, jenž stvrdil, že v mém případě se jedná o paranoidní poruchu osobnosti,
- strana čtvrtá -
která je poruchou trvalou, jež byla přítomna již v době před spácháním viněné trestné činnosti. Současně konstatoval, že rozpoznávací schopnosti byly plně zachovány, ovládací schopnosti mírně sníženy, přičemž vyslovil zásadní závěr, že můj pobyt na svobodě je nebezpečný, neboť fakticky tato choroba je neléčitelná. Tento znalec rovněž konstatoval, že jeho závěry nejsou v rozporu s předcházejícími lékařskými nálezy, když v mém případě byly shledávány poruchy osobnosti mající shodný klinický obraz.
Dle mého názoru však jsou tyto závěry v příkrém, doslova antagonistickém rozporu, když v jednom případě jsem schopen držení zbrojního průkazu, ve druhém případě ne. Mám sice ovládací schopnosti mírně snížené a rozpoznávací schopnosti zcela zachovány, ale současně jsem pro společnost nebezpečný.
Pokud takový závěr byl stanoven je nanejvýše pochybný, rozporuplný, dle mého názoru nepřezkoumatený. Stejně dle mého návrhu v průběhu řízení před soudem mělo být vyhověno mému návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku přibráním znaleckého ústavu, kterým by bylo postaveno najisto, zda jsem trestně odpovědný či nikoliv, zda moje ovládací a rozpoznávací schopnosti v době spáchání trestného činu jsou zachovány nebo omezeny a to do jaké míry.
Všemi soudy tedy došlo k porušení práva na rovnost zbraní, když obžalobě bylo vyhověno k provedení důkazů do všech podrobností a tento, mnou navrhovaný důkaz, byl jako nepodstatný zamítnut, ač v průběhu ústavního šetření jsem byl po dobu tří a půl měsíce omezen na svobodě v psychiatrickém ústavu.
S ohledem na výše uvedená porušení zákona se navrhuje, aby Ústavní soud České republiky vydal tento
n á l e z
I. Usnesení Nejvyššího soudu v Brně sp. zn. 11 Tdo 1047/2012 ze dne 9.10.2012, usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 108/2012 ze dne 16.4.2012 a rozsudek Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. 1 T 149/2010 ze dne 25.10.2011 se z r u š u j í.
V Plzni dne 7. února 2013
ing. Vladimír MIČKAL
právně zastoupený
Přílohy : Kopie Rozhodnutí advokátní komory ze dne 28.1.2013