Karta záznamu
|
Spisová značka |
I.ÚS 326/09 |
|
Paralelní citace
(Sbírka zákonů) |
|
|
Paralelní citace
(Sbírka nálezů a usnesení) |
|
|
Populární název |
|
|
Datum rozhodnutí |
18. 2. 2009 |
|
Datum vyhlášení |
|
|
Datum podání |
11. 2. 2009 |
|
Forma rozhodnutí |
Usnesení |
|
Typ řízení |
O ústavních stížnostech |
|
Význam |
4 |
|
Navrhovatel |
STĚŽOVATEL - FO |
|
Dotčený orgán |
|
|
Soudce zpravodaj |
Duchoň František |
|
Napadený akt |
jiný zásah orgánu
veřejné moci |
|
Typ výroku |
odmítnuto pro
neodstraněné vady |
|
Dotčené ústavní zákony
a mezinárodní smlouvy |
2/1993 Sb., čl. 21 |
|
Ostatní dotčené
předpisy |
|
|
Odlišné stanovisko |
|
|
Předmět řízení |
|
|
Věcný rejstřík |
|
|
Poznámka |
|
Poznámka: Abstrakt a právní věty
nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a
informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního
soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro
rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.
ABSTRAKT
Abstrakt
není k dispozici.
PRÁVNÍ VĚTY
Právní
věta není k dispozici.
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní
soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti
stěžovatele Ing. V. M., bez právního zastoupení, proti zásahu státní moci do
jeho volebního práva, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V
ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 11. 2. 2009, stěžovatel tvrdil,
že státní moc porušila jeho volební právo, protože mu znemožnila zúčastnit se
voleb na podzim roku 2008.
Ústavní
stížnost si stěžovatel sepsal sám, není tedy v řízení před Ústavním soudem
zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k tomu jeho návrh nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před
Ústavním soudem.
Z
provedeného lustra Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu,
v období od 11. 1. 2002, již 32 ústavních stížností, z nichž většina byla
odmítnuta pro stejnou vadu - absenci
právního zastoupení před Ústavním soudem, a to přesto, že stěžovatel byl
opakovanými výzvami Ústavního soudu průběžně poučován, jaké náležitosti zákon vyžaduje
pro podání ústavní stížnosti (viz např. sp. zn. III. ÚS 375/03, I. ÚS 609/06,
I. ÚS 3055/07). Z toho vyplývá, že stěžovatel je již dlouho a velmi dobře informován o tom, jaké
náležitosti musí ústavní stížnost splňovat a že v řízení před Ústavním soudem
musí být právně zastoupen advokátem. Je tedy nadbytečné znovu formálně vyzývat
stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy opakované výzvy
Ústavního soudu zjevně nerespektuje.
Vzhledem
k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků
řízení, na základě přiměřené aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o
Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V
Brně dne 18. února 2009
František
Duchoň
soudce
Ústavního soudu